Svědectví

Ahoj, viděla jsem dnes další štastnou rodinku, všechny mé kamarádky jsou štastně vdané a mají malé dítě, taky bych chtěla to rodinné štěstí, jenže nejvážnější vztah během mých tří desítek let života byl s katolickým knězem. Bylo mi 16 a jemu 34, nejintenzivnější část trvala rok, vídali jsme se tři až pětkrát týdně u něj na faře nebo jsme autem jezdili někam do lesa. Nevrhnul se na mě nečekaně, neznásilnil mě, nebyla jsem v tom nedobrovolně, ten vztah se postupně budoval. Byl náš farář, velmi oblíbený mezi mladými, dělal spoustu akcí pro mládež, tábory, jarní prázdniny a já jezdila s ním na akce, postupně jsme si začali povídat víc a víc důvěrně, chytl mě za ruku, objetí, pusa, líbání, mazlení, přespávání v jedné posteli, společná dovolená, dál než hlazení pod svetrem jsme nedošli. Přesto dodnes po víc než deseti letech jsem nebyla schopna navázat partnerský vztah. Přijde mi nechutné když mě někdo chce líbat, nebo oťapkávat. Kněz byl závislý na pornu a mě se s tím svěřoval vždycky když selhal tedy několikrát týdně. Jenže nekoukal na "obyčejné porno" ale na znásilňování    a sado maso. Já před tím žádný vztah s klukem neměla, bratra nemám, neměla jsem žádné porovnání, co je normální, co se s holkou dělá, co se jí říká. Na spoustu let jsem toto vytěsnila z vědomí, snažila jsem se žít jakoby se to nestalo, protože jsem měla strach, že to bude hozené na mě - že svádím kněze, nebo alespoň to, že jsem tam byla dobrovolně. Snažila jsem to říct mnohým kněžím, ale buďto nechtěli slyšet nic špatného na kolegu, nebo říkali, že v 16 jsem už měla rozum
a měla bych se z toho vyzpovídat, nebo uznali, že je to špatně a tím to skončilo. Po víc než deseti letech první kněz, který to oznámil na biskupství byl Marek Drábek. Po, v součtu pěti letech terapie, jsem se dobrala k tomu, že spousta mých problému, které v současnosti mám, nebo kterými jsem si prošla, se sbíhají u toho kněze. Nepřijetí sexuality, nenávist
k vlastnímu tělu, deprese, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, neschopnost partnerského vztahu, neschopnost si udržet práci.    A pak přišla úvaha, jak je to nespravedlivé... Zničil mi deset let života, pokud ne život celý, já se hrabu               
 v takových sr...kách a on je stále na svém místě, u nás ve farnosti, má v děkanátu na starosti mládež, organizuje tábory pro 60 lidí a je velmi oblíbený kněz. Roky jsem se chtěla někomu svěřit, s někým to sdílet a nikdo nebyl. A dnes mám prostřednictvím organizace pro čistou církev a pana Rozka možnost oslovit i další oběti. Strašně ráda bych si poslechnula příběh i někoho jiného, abych věděla, že v tom nejsem sama, abysme se mohli vzájemně podporovat. Chtěla bych být oporou také všem těm, kteří s tím zápasí, ať už s něčím, co se stalo kdysi před desítkou let nebo možná s něčím, co se děje dnes
a denně a člověk jen ví, že je něco špatně, když se líbáte s knězem, ale stejně neví, co
s tím udělat, protože s biskupem ani policií se seznámit nechce, rodičům či kamarádům to říct nemůže, a tak je s tím příšerně sám. Ale nemusí, můžeme v tom být ve dvou, nejsem psycholog ani právník, nenabízím žádnou kvalifikovanou pomoc, prostě jen mám podobné zkušenosti. Kdyby si se mnou někdo chtěl anonymně psát, tak prosím oslovte pana Rozka přes email: pomoc@procistoucirkev.cz, uveďte přezdívku Amiens a on vám předá můj
e-mail.