Sexuální násilí je jedním z nejzávažnějších a nejvíce zraňujících zločinů. Obětí se může stát každý, dítě, žena i muž. Smutné je, že nejčastějším pachatelem bývá osoba blízká, tedy ten, komu oběť bezmezně důvěřuje. Pokud jste se v rámci církve setkali s jedním z následujích druhů sexuálního chování, pomůžeme Vám vyhledat odbornou pomoc a situaci vyřešit.
Podle norem stanovených papežem Janem Pavlem II. v roce 2001 (v motu
proprio "Sacramentorum sanctitatis tutela"), které byly revidovány v
roce 2010 Benediktem XVI., se za dítě považuje osoba mladší 18 let. Až
po dosažení této věkové hranice je schopna dát kvalifikovaný souhlas k
sexuálním aktivitám s dospělým člověkem. Znamená to tedy, že jakýkoliv
sexuální akt od dotyků, líbání, přes společné sledování pornografie až
po pohlavní styk vůči osobě mladší 18 let - a to ať už ze strany
duchovního, řeholníka, řeholnice, zaměstnance církve nebo dobrovolníka
pracujícího pod hlavičkou církve - je automaticky brán jako akt
zneužití. A to dokonce i tehdy, kdyby osoba mladší 18 let s takovým
jednáním vyslovila svůj souhlas. Nemluvě o tom, že je v každém případě
takové jednání ze strany duchovního hříchem a porušením celibátu. Podle již zmiňovaného dokumentu může oběť nahlásit takovéto jednání
biskupovi nebo řeholnímu představenému. Promlčecí doba je 20 let od
dovršení 18. roku věku dotyčného a papež může i tuto promlčecí dobu
úplně zrušit. Pokud se nic neděje
a zodpovědná osoba nejedná, pak může
oběť své obvinění poslat přímo Kongregaci pro nauku víry.
Sexuální násilí lze definovat jako všechny formy chování, kdy jedna osoba zneužije své síly, postavení nebo moci a sexuálním způsobem překročí osobní hranice druhé osoby bez jejího svolení. Nemusí se jednat pouze o pohlavní styk či jiné fyzické násilí, ale také o psychickou formu nátlaku nebo obtěžovaní neslušnými narážkami. Řadíme sem tedy veškeré formy jednání se sexuálním podtextem, které jsou obětmi vnímány jako nežádoucí a se kterými vysloví svůj nesouhlas.
Znásilnění - je trestný čin definovaný jako vynucení si pohlavního styku nebo jiné sexuální aktivity, která vede k ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. (orální a anální sex, přinucení k masturbaci, osahávání) Donucení spočívá v tom, že pachatel svým násilným jednáním překoná vážně míněný nesouhlas jiného oběťi. Jiná situace nastáva u dětí a mladistvých. Zde je pachatel trestně odpovědný, i kdyby oběť s jeho konáním souhlasila.
V ČR je hranice pro legální pohlavní styk stanovena nad 15 let.
Sexuální zneužití - "Sexuální zneužití je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli pohlavní dotýkání, styk nebo vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoli, kdo dítě zneužívá. Sexuální zneužívání se dělí na bezdotykové a dotykové. Bezdotykové zneužívání zahrnuje např. setkání s exhibicionisty a účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu, např. vystavování dítěte pornografickým videozáznamům. Kontaktní zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, včetně laskání prsou a pohlavních orgánů, pohlavnímu styku, pohlavnímu styku orálnímu nebo análnímu." (zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992)
Nátlak - Trestní Zákoník definuje sexuální nátlak jako činnost kdy: "Někdo jiného násilím, pod pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti. Nebo ho dále: "Přiměje k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu." (Trestní Zákoník, Část druhá, Hlava III, § 186)
Sexuální obtěžování - projevuje se jako šikana, nátlak nebo jakékoliv nevhodné a urážlivé chování sexuální povahy. Obtěžování může zahrnovat také nevítané sexuální návrhy, žádosti o sexuální služby a jiné slovní či fyzické obtěžování. Osoby s prožitou sexuálně traumatickou zkušeností se zmítají mezi potřebou někomu se svěřit a pocity studu, strachu i výčitkami svědomí. Často se ze strachu z nepochopení nebo vyloučení nesvěří ani rodinným příslušníkům či přátelům. I když otevřené řešení tohoto problému a vyhledání pomoci může být stresující
a vyžaduje odvahu, je důležité ji vyhledat, aby se člověk byl schopen s těžkou situací vyrovnat. Pokud k tomu nedojde, vzpomínky na prožité trauma se často vracejí, provází je záchvaty úzkosti, panický strach, problémy se spánkem či psychosomatické potíže.
V našem sdružení poskytujeme cílené poradenství všem, kteří se setkaly se sexuálním násilím ze strany církve. Nebojte se požádat o pomoc za všech okolností, třeba i v případě, že k sexuálnímu násilí došlo už dávno. Je přirozené, že i po delší době nemusíme být schopni se s traumatizujícím zážitkem vyrovnat, obzvlášť pokud jsme na problém zůstali sami. I na policii se s tímto problémem lze obrátit i po delším čase, trestný čin totiž nemusí být promlčen.
